Typy AC jsou určené jen pro střídavé reziduální proudy. Pulzující stejnosměrné (DC) složky reziduálního proudu mohou mít za následek snížení reakční citlivosti, nebo až zablokování jejich vybavení (podle normy ČSN EN 61008). Tyto proudové chrániče se používají v instalacích, kde se vyskytují pouze pasivní prvky (odpory, indukčnosti, kondenzátory), které vylučují vznik stejnosměrných proudů.
Typ A pro střídavé a pulzující stejnosměrné reziduální proudy, případně i za přítomnosti podílu malé hodnoty vyhlazeného stejnosměrného reziduálního proudu do 6 mA (podle normy ČSN EN 61008). Využívají se v obvodech se zařízeními obsahujícími polovodičové prvky, které mohou při poruše generovat reziduální proudy se stejnosměrnými složkami. Se zvětšující se komplexností domácích spotřebičů nalézají uplatnění zejména v domovních a podobných aplikacích.
Typ F jsou speciální variantou typu A s upravenou frekvenční charakteristikou, která zohledňuje citlivost na vysoké frekvence. Je možná přítomnost malé hodnoty vyhlazeného stejnosměrného proudu do 10 mA. S tímto typem se setkáváme teprve se zavedením normy ČSN EN 62423, vyd.2. (Předchůdcem je typ U, který byl uveden na trh již před mnoha lety, kdy ještě nebyla k dispozici definice vlastností typu F.) Tyto typy proudových chráničů nalézají uplatnění v obvodech s 1fázovými frekvenčními měniči, které lze v dnešní době nalézt i ve spotřebičích jako jsou pračky, myčky a sušičky.
Typ B pro všechny druhy reziduálních proudů, tj. střídavé, pulzující stejnosměrné a vyhlazené stejnosměrné reziduální proudy (norma ČSN EN 62423). Stejnosměrné reziduální proudy se mohou vyskytovat v průmyslových a komerčních instalacích, kde se používají frekvenční měniče, fotovoltaické elektrárny a další zařízení s výkonovými polovodičovými prvky. Pokud jde o frekvenci, jejich funkce je zaručena až do 1 kHz v rámci předepsaných tolerancí. Jsou určeny pro všeobecné použití v aplikacích, kde může vznikat riziko výskytu stejnosměrného reziduálního proudu. Například pro ochranu připojovacích míst pro nabíjení elektromobilů dle ČSN 33 2000-7-722.
Typ Bfq pro všechny druhy reziduálních proudů s upravenou vypínací charakteristikou a frekvenčním rozsahem do 50 kHz. Jsou odolné proti vybavení vlivem unikajících proudů v obvodech s výkonnými frekvenčními měniči (podle normy ČSN EN 62423, vyd. 2). Tento typ je určen zejména pro aplikace s 3fázovými frekvenčními měniči.
Typ B+ pro všechny typy reziduálních proudů, navíc mají upravenou vypínací charakteristiku podle požadavků na ochranu před požáry s vypínacím reziduálním proudem do 420 mA, pro frekvenci do 20 kHz. Hodí se zejména pro stranu střídavého napětí ve fotovoltaických aplikacích.
Podívejte se na naše školení, ve kterém vysvětlujeme, který typ proudového chrániče je vhodný pro jakou aplikaci.
Návod pro volbu konkrétního typu proudového chrániče dává také norma ČSN 33 2000-5-53 ed.2 – Výběr a stavba elektrických zařízení – Spínací a řídicí přístroje. V příloze A této normy jsou zobrazeny možné poruchové proudy v sítích s polovodičovými prvky a jim odpovídající typy proudových chráničů.
Konstrukční rozdíl mezi proudovým chráničem typu AC a A
Základním rozdílem mezi typy AC a A je v použitém materiálu jádra součtového proudového transformátoru. U typu A je použit materiál s nižší remanencí (Obrázek 1), což má za následek zachování činnosti typu A i při výskytu podílu malé hodnoty hladkého stejnosměrného proudu (do 6 mA). U typu AC vlivem působení stejnosměrného proudu může dojít k posunu pracovního bodu na hysterezní křivce do míst, kdy dojde k nasycení magnetického materiálu a činnost proudového chrániče se stane nespolehlivou (Obrázek 2).
Omezení nežádoucích vypínání u typu A
Moderní spotřebiče s elektronikou dnes téměř výlučně využívají spínané zdroje. Ty ovšem generují rušení a proto musí být dostatečně odrušeny. Přitom se uplatní nejen vliv velikosti svodového proudu, ale také jeho forma. Protože se nejedná o krátkodobý jev, ale o setrvalý stav, dochází někdy k nežádoucímu vypínání proudového chrániče, kterým je u nás většinou typ AC. Instalace zpožděného typu mnohdy nepřinese žádné zlepšení. V některých případech, kdy je trvalý unikající proud těsně nad hranicí vybavovacího proudu chrániče, je možné situaci zlepšit náhradou typu AC za typ A. Vysvětlení, proč tomu tak je, najdeme v odlišné definici vybavovacího proudu pro typ AC a A, jak je uvedeno v tabulce 1. Typy A mají pro pulzující průběhy proudů posunutou hranici vybavovacích proudů (podle formy proudu až o 40 % vyšší). Pokud velikost svodového proudu odrušovacích filtrů a parazitních kapacit v instalaci překročí vybavovací proud chrániče typu AC, náhrada za typ A může pomoci. Nicméně pořád se jedná o situaci, kdy je i typ A velmi blízko svému vybavovacímu proudu. Obecně platí pravidlo, že trvalý unikající proud spotřebičů v obvodu by neměl překročit 30% jmenovitého reziduálního proudu proudového chrániče (I△ ≤ 30% I△n ). Proto je potřeba posoudit každou situaci individuálně a pokud to jde, rozdělit problémové spotřebiče do různých okruhů.
Použití typů AC v jiných zemích
Na limity použitelnosti proudových chráničů typu AC a jejich „morální zastaralost“ pro moderní elektrické instalace již reagovalo mnoho evropských zemí. Ve svých modifikacích harmonizačního dokumentu HD 60364 (národních obdobách naší ČSN 33 2000) již zakazují pro obecné účely použití proudového chrániče typu AC, a jako minimální úroveň ochrany požadují použití typu A. Mezi tyto země mimo jiné patří:
Základní zásady pro instalaci proudových chráničů jsou:
Některé třífázové spotřebiče nevyžadují pro svoji funkci střední vodič (asynchronní motory), případně jsou navrženy jen pro provoz na dvě fáze. Pro některé elektrotechniky pak vyvstává otázka, jestli vlivem chybějícího N vodiče nebude docházet k nežádoucímu vybavování proudového chrániče. Odpověď je jednoduchá, pokud v obvodu za proudovým chráničem nevznikl reziduální proud, pak počet zatížených vodičů nemá na funkci proudového chrániče žádný vliv.
Nicméně v zapojeních s neúplným počtem vodičů je nutné zapojit vodiče do svorek tak, aby byla zachována funkce zkušebního obvodu (TEST). Univerzálním řešením je zapojení všech vstupních svorek na všechny pracovní vodiče soustavy a na výstupní svorky je pak možné zapojit jen požadovaný počet vodičů - viz. příklady vpravo. Doporučená zapojení proudových chráničů je možné najít v katalogu instalačních přístrojů v technické části.